Nemám ráda cvičení,
je to pro mě trápení.
Když však začne hudba hrát,
to já musím rychle vstát...
a začít trdlovat.
V práci běhám sem a tam,
holky fakt se neflákám!
Cestou domů pohyb plánuji
předem už ale sebe lituji.
Ke stolu si  v klídku sednu,
Od Stobu se pak už nehnu.
Rozptýlení jiné hledám,
já to cvíčo prostě nedám!
Tělo volá po pohybu,
mozek říká: "Nech ho v klidu".
Knížku do ruky si vem
a na cvíčo zapomeň!
Břicho zařve: "A co se mnou?
Jen si koukej na zem lehnout!
Stříhej pěkně nohama,
ať už je to za náma!"
Ok, dobře - rezignuji,
na koberec si lehám,
jednu a pak druhou nohu
dovysoka zvedám.
Holky mě to neba,
parťačky by bylo třeba.
Kámoška mi poradila,
abych posilku navštívila
a břišním špekům zatopila.
Protože teď občas hřeším,
docela už se tam těším!
Je to se mnou těžká práce,
brzy podám informace.